Advent v Blois

Vážení a milí, tak zas po delší pauze přidávám dojmy života ve Francii. Konec roku se blíží mílovými kroky, stejně jako konec semestru a zkouškové období, takže adventní čas je pro mě spíše než časem odpočinku a duchovní meditace časem těžce pracovním. O tom, co je to víkend v pravém slova smyslu, mám už jen mlhavou představu, pro mě poslední 4, tento a následující znamenají jen a pouze extra čas na dokončování nejrůznějších reportů, programů, práci na výzkumáku a učení se na písemky... Mezitím, abych si moc neoseděla židli, si občas sednu i na kolo, anebo si jdu zaplavat, to jsou teď ale aktivity spíš pro přežití než pro radost, protože bez nich by mi asi z toho všeho za chvíli lehce přeskočilo ;-)

Nicméně vánoční nálada už pomalu prostupuje městem, ve výlohách se objevují typické sváteční propriety a nabídky, a dokonce se vkradla (či spíše vtrhla) i do školy v podobě obrovského blikajícího vánočního stromu... No ale aspoň mi v tom mém jednotvárném pracovně-sportovním shonu připoměl, že už za dva týdny touhle dobou budu úplně jinde, s úplně jinými starostmi, a to, jestli mám jít na běžky, na snowboard nebo na procházku zasněženým Ramsau, anebo se prostě koukat na pohádky ;-)

Raclette party

Dietní chyba... Ale nutno podotknout, že stála za to. Včera totiž Maxime pořádal Raclette party, neboli večírek ve znamení krásně roztaveného sýra s opečenou šunčičkou, na výborných vařených bramborách, zapíjeného skvělým Bordeaux... No zkrátka obžerství, ale doufám, že dnešní dvouhodinovka na ergáči to aspoň trochu vykompenzovala :-)

Online

... konečně! Po téměř dvouměsíčním čekání mám internet... Důvod? No překvapivě velmi prostý, to je tak, když internet provider a správce telefonní linky jsou dvě různé společnosti, které spolu, světe div se, nekomunikují!!! Takže jsem si nakrásně objednala připojení u SFR s tím, že se o všechno postarají včetně zprovoznění linky. Po třech týdnech čekání mi jaksi došla trpělivost a o věc jsem se začala zajímat, nesčetně telefonátů a čekání na operátory "Service client", abych se po dalších dvou týdnech dočkala intervence technika z SFR, který ovšem pouze zapnul a vypnul modem (určitě sofistikovaněji než já :-))), poškrábal se na hlavě a konstatoval, že problém je nejspíše v telefonní lince... A že zavolá do France Telecom, kteří mi sem pošlou někoho od nich... No a dnes konečně přišel technik, kouknul na kabely v ústředně a voilà, "slečno, vaše linka nebyla zapojená, tak jsem ji zapojil a mělo by to fungovat"... A taky že funguje... Já tu z nich asi zešedivím!!! :-)))

Mon anniversaire!!!

Už je to tak, ve středu jsem měla narozeniny, ne že by to bylo něco až tak zvláštního, navíc letos už jsem je se všemi blízkými oslavila doma předem, takže středa byl pro mě den jako každý jiný... No nebudu dělat ramena, trocha odpolední melancholie spojené s pocity osamělosti při zírání do monitoru se dostavila, nicméně večer se mi nálada výrazně vylepšila...
Původně jsme měli jít s pár kamarády jen do města, sešli jsme se u nich v bytě, kde jsme ale už zůstali, protože mi připravili narozeninové překvapení, a tak jsme pojídali dorty, popíjeli drinky a skvěle se bavili :-)

No a už je mi 23...

Buffet international

Po vcelku vydařeném gala následoval dlouho očekávaný mezinárodní bufet. Abyste rozuměli, od začátku semestru celá sekce cizojazyčných učitelů nežila ničím jiným, a tak hodiny angličtiny, němčiny a taky francouzštiny byly z větší či menší části poznamenané agitací učitelů za naši hojnou účast. No a coby jediná Češka jsem se nechala doslova ukecat a na večírek navařila švestkové knedlíky, zařídila české pivo a taky přemluvila marockého kamaráda, že se mnou předváděl polku na známou Škodu lásky, což byl asi nejhumornější bod večera :-D



Jinak bohatě prostřený stůl prohýbající se pod nejrůzněšími specialitami z různých koutů světa přímo zaváněl těžkou dietní chybou, která ale stála za to a Becherovka ukrytá v mrazáku mě pak naštěstí vytáhla z nejhoršího :-) Po všeobecném obžerství následovala představení studentů, hrozně příjemně mě překvapilo, kolik lidí se odvážilo a úžasně zpívalo, hrálo a tančilo, ale snad ještě hezčí byly reakce publika, které každého odvděčilo nelíčeným zájmem a upřímným aplausem :-)

ENIVL Gala

Tak, s téměř třítýdenním zpožděním se konečně vracím k tomu, abych zase trochu povyprávěla o tom, jak jsem se měla a jak se mám.

Jak už jsem předeslala, předpředminulou sobotu (18.10.) se konal fakultní ples - gala, neboli oslava promoce posledního ročníku. Těšila jsem se na kultivovanou zábavu, tanec nebo něco takového, ale nakonec bylo jen diskotrsání, asi jako u nás na plesech těsně před koncem, ale tak mě napadá, že to začínalo kolem půlnoci, takže vlastně všechno v pořádku :-) A i když jsem si na začátku připadala v šatech lehce nepatřičně, když jsem se rozhlédla, opravdu byli všichni vystrojení jako na ples... No zase jsem se posunula v chápání rozdílností české a francouzské kultury :-)

Nicméně nutno podotknout, že ač diskantní, zábava to byla vydařená, DJ se snažil a školu bych nepoznala... Ve vstupní hale byla postavená obrovská světelná a ozvučovací aparatura, přednáškové sály byly přetvořené na stylové "kluby" - salsa, rock, electronic - a dokonce bylo i casino... V každém se míchaly jiné drinky (moje smrt, proč jsem se jen po tom odpoledním tříhodinovým tréninku nenajedla??), hrála jiná hudba, panovala jiná atmosféra. Zpestřením večera byly brazilské tanečnice, které krásně vystrojené natřásaly svoje vnady, pro zvědavé pány je k dispozici video :-) Mě se ale spíš líbila perfektně sladěná skupina bubeníků, která je doprovázela, rhythm is my life ;-)

Na kole okolo Blois a ještě dál...

Jak už jsem psala, mám tu teď taky kolo, a protože navzdory tomu, že už je půlka října, se počasí pořád tváří jaksi letně, teda že by bylo extra teplo to ne, ale sluníčko a azurová obloha krásně doplňují barvy podzimní přírody. Kolem Blois je krajina vskutku nádherná, navíc cyklistům vstřícná - desítky kilometrů silniček s povrchem lepším než leckterá silnice první třídy, na kterých potkat auto je doslova malý zázrak, pro silničáře skutečné požehnání. Klikatí se mezi vinicemi, poli a malebnými vesničkami, zkrátka radost pohledět. Jen ty kopce byste tu pohledali, což mi ale (Julča snad promine) teď zas tak moc nevadí ;-)

voilà, cyklistka :-)

Francouzská autoanabáze

Slíbila jsem dovysvětlit hrkající auto a komentáře ohledně kvality francouzských služeb. Takže...

Co se kvality služeb týče, skvělou ukázkou přístupu ke klientům je například fakt, že ani po třech týdnech nemám aktivovanou linku na internet, a téměř po měsíci, co jsem si otevřela účet u BNP Paribas, mi nebyli schopni vydat platební kartu, ba ani vysvětlit, kde je problém... Ale co, nějak to přežívám :-)

Horší bylo, když naši potřebovali opravit auto. Štěstí bylo, že vůbec dorazili, už někdy od Paříže totiž auto vydávalo hrozné zvuky a vibrovalo tak, že bylo téměř neovladatelné. Problém byl někde u přeního kola, technické podrobnosti ovšem nejsou důležité. Potom, co jsme v neděli úspěšně dojeli do Cheverny a zpět, se taťka v pondělí vydal do autorizovaného servisu VW, Audi a Škoda nedaleko Blois zjistit, co se dá dělat. První varování: pokud budete někdy něco ve Francii zařizovat, připravte se na to, že vám znalost angličtiny a němčiny zdaleka nebude stačit... Všichni tu všude mluví výhradně francouzsky, s trochou štěstí narazíte na člověka, který umí aspoň lámaně anglicky. Stejné to bylo i ve zmiňovaném servisu, takže domluva téměř nemožná. Auto ale nakonec přijali, problém nastal, když měli přistavit náihradní vozidlo (právo vyplývající ze služby Škoda Assistance). Na něj taťka čekal skoro 5 hodin (!) - důsledek "komunikace" české a francouzské centrály Škoda Assistance, až ho nakonec ze servisu před pauzou na oběd vyhodili bez auta, takže si musel vzít taxi... Pak mu teda zavolali, že si má za další dvě hodiny vyzvednout náhradní auto v půjčovně, takže další čekání a další taxík... No co dodat...

Auto nakonec spravili, naši se v pořádku dostali domů, nicméně nás tahle anabáze připravila o čas, který jsme mohli strávit spolu jinak a nepochybně lépe...

Château Royal de Blois

Školní týden uběhl jako voda a už přišel zase víkend. Do pátečního podvečera jsem pořádně nevěděla, co budu dělat, pak ale jeden mail a telefonát, a bylo jasno - ještě v pátek večer dorazil kamarád, co teď studuje v Paříži, a tak jsme sobotu strávili příjemnou procházkou okolí podzimního města a taky návštěvou zámku v Blois. Zdejší zámek je opravdu unikát, spojuje 4 různé slohy - od gotiky, přes flamboyant (pozdní gotika ve Francii) a renesanci až po klasicismus. Architektonicky tedy nanejvýš zajímavý, nemluvě o nádherných interiérech, které dodnes září luxusem, a není se co divit, vždyť se jednalo o oblíbené sídlo francouzských královských rodů Valois a Bourbonů...