Petit signe de vie...

Dlouho jsem se neozvala, nebylo kdy... A nebylo proč... Po zkouškách z letního semestru, co proběhly na začátku dubna (a jejichž výsledky pochopitelně doteď ještě nevím), se totiž můj život mírně smrsknul... Kamarádi se rozprchli na stáže po světě a po širé Francii, a já si tu zbyla sama s hromadou úkolů... Ten největší byl dát dohromady výzkumák. Na samém počátku jsem si to malovala růžově, nicméně zdejší časově náročný školní zápřah mi udělal mírně čáru přes rozpočet, a tak jsem teprve 6.4. vzala do ruky první článek a začala přemýšlet nad tím, jak ten výzkumák uvařím... 7 týdnů, odpočítávání začalo... Takže dny následující se proměnily v občas depresivní stereotyp studia, přemýšlení, práce a sportu. Všední den nebo víkend, všechno jedno, všechno stejný, deadliny visící nade mnou jako Damoklův meč mi skoro nedaly spát a k tomu totální izolace v podobě prázdninově vylidněného Blois. No zkrátka hnus humus... Nicméně práce už přinesla první ovoce, 50 stran je hotových, už přibude jen pár jednoduchých věcí a samozřejmě závěrečné korektury... A taky proceedings na konferenci, dvě prezentace... Nicméně od dob, kdy jsem nemohla spát z toho, že nemám nic v ruce a že to nemůže fungovat, je to posun asi o 500% k lepšímu :-) Stejně už se těším, až to bude za mnou a zase osobně pozdravím domovinu a všechny drahé... I když po Francii se mi bude stýskat...

Châteaux de Loire... na kole!

Nedělní odpoledne opět nádhera, tak jsem si opět vyjela na kolo, tentokrát podél Loiry směr Amboise. Po cestě zámky, vinné sklípky a krásy jarní přírody, takže je tu další várka fotek :-)

První jarní den

Jak už jsem psala, venku je teď úplně nádherně, takže na ergáč se už dva týdny práší a za mnou se práší na cestách v okolí Blois :-) Dneska byl první jarní den, a narozdíl od mé milé domoviny, která si ještě spokojeně odpočívá pod sněhovou peřinou, tady už se příroda probouzí... Azuro, sluníčko, trochu vítr (to asi aby mi ty roviny nezevšedněly...), ale teplo, všude zeleň a taky první kvítí, no zkrátka radost... K tomu malebné starobylé vesničky, mezi kterými se vinou silničky s prvotřídním povrchem, na nichž je ovšem malý zázrak potkat auto, pro silničáře prostě ráj :-)

...pro nevěřící, opravdu bylo 20°C ;-)

Journée portes ouvertes ENIVL

Minulou sobotu jsme měli ve škole den otevřených dveří, a to by nebylo, abychom se nechlubili, co všechno děláme a jak je ENIVL super škola :-) Jinak to bylo příjemné dopoledne, člověk popovídal se spoustou lidí, taky profesoři byli nezvykle komunikativní, což se normálně na hodinách moc nenosí, takže pohoda :-) Přikládám pár fotek, abyste viděli, jak vůbec ten náš ústav vypadá...

P.S.: Humorná historka - jak jsem říkala, že známky stále ještě nejsou oficiální (po 2 měsících od zkoušek), tak to stále platí. Nicméně třeťáci, s kterými jsem v minulém semestru absolvovala jeden předmět, už známky mají, tak jsem se byla zeptat za profesorem, jestli by mi nemohl řici tu moji. No nemohl, protože písemky se opravují anonymně, a na studijním se teprve rozlepí růžek zakrývající údaje o studentovi a známky se vepíšou do systému. No tak jsme šli na studijní, tam nic nevěděli, tak nezbylo než prohledat písemky a najít tu moji. Ovšem, světe div se, jako by se do země propadla... Tak jsem docela zvědavá, jestli ji najdou, nebo co se bude dít když ne :-))))

Le Lounge, aneb hamburgerová žranice

No a dost o škole, v Blois nám přibyla nová restaurace, a to by nebylo, abychom to nešli omrknout :-) Takže téměř celý čtvrťák se v úterý večer sešel v Le Lounge a udělal nájezd na zdejší hamburgerové menu, toho času v 50% slevě :-)) Co budu dlouze povídat, legrace a skvělé jídlo, nehorázná dietní chyba a středeční nedobrovolný půst asi hovoří za vše ;-)

Že by už???

Jak jsem psala minule, že už je jaro a tak, tak jsem to nejspíš takříkajíc "zakřikla", protože záhy na to se počasí vrátilo do normálu, tj. nastal zamračený, mokrý a nevlídný únor... No, co naplat, většinu času jsem stejně "proseděla" ve škole (tenhle semestr je o poznání hustší...), ale naštěstí jsem to přežila, taky díky tomu, že poslední týden jsem strávila doma, na lyžích, i když s mírným nachlazením, ale přesto parádně, ani se mi nějak nechtělo zpátky. Ale prázdniny skončily, škola zavolala, a já jsem už zase zpátky v Blois... Začal březen, a vypadá to na další "jaro alert" (tentokrát klepu na dřevo ;-)). První týden po prázdninách byl sice lehce krušný, protože jsem se musela vypořádat s nachlazením, které se mi za to, že jsem ho o prázdninách ignorovala, odvděčilo tím, že mě trápilo víc a hůř ještě celý týden (no jo no, co jsem taky mohla čekat... :-))).

Nicméně teď už je zase dobře, co je ještě lepší, že noha přestala bolet, tak už zase "skáču přes kaluže", resp. běhám jako o závod, v uších parádní beaty od mých nových oblíbenců Franz Ferdinand a Killers :-)) K tomu samozřejmě plavání a taky kolo, konečně už nejen přiblblé ergáčování, ale protože se počasí už zase začalo tvářit jarně (dneska sluníčko, azuro, 19°C, klepu podruhé, pro jistotu...), můžu zase drandit venku, a tak jsem si dneska po škole, která dnes výjimečně byla jen od 8 do 10 (jinak jedeme běžně 8-18 každý den, někdy dokonce bez pauzy na oběd...), dala vydatných 90km, pak 4h práce v laborce, takže jsem teď solidně mrtvá, ale navýsost spokojená... Taky proto, že už konečně vím známky ze zkoušek (ještě ale stále tajně, kdy vyjdou oficiálně se neodvažuju hádat... :-)), kteréžto jsou opravdu velmi dobré a některé přímo excelentní, no uznejte, získat 24 bodů z 20 je celkem šleha... :-) No snad se zadaří i za 3 týdny, kdy mě čekají další zkoušky...

Přikládám pár fotek z laborky, pro změnu od všech těch krajinek a vysmátých obličejů, abyste viděli, že taky trochu pracuju :-))))

O francouzském školství, bolavé noze a jaru v Blois

Tak sníh už se odporoučel nejspíš definitivně, po lehce deštivém období do Blois opět zavítalo sluníčko a na konci ledna nám tu pomalu začíná jaro :-)

Zkoušky=písemky proběhly, no vlastně ani nevím jak, tady se totiž všechno sfoukne ve dvou dnech a na výsledky se pak čeká dobu tak nesmyslnou, že člověk pomalu stačí zapomenout, že nějaké zkoušky vůbec byly. No snad to nebude žádná tragédie, i když v tý fránině to občas bývá zajímavé (co že se to vlastně ptají...), tak zdejší nároky nejsou ani tak kvalitativní, jako kvantitativní, jinými slovy studenti spíše než náročností jsou drceni množstvím, což mně osobně moc blízké není, ale na druhou stranu to nevyžaduje mimořádnou námahu na mozkovou činnost, člověk si jen vypíše vzorečky na povolený tahák, a pak je použije v zadaných příkladech, které vypracuje co možná nejlépe a nejrychleji, prostě taková manuální práce :-) Si jen říkám, že příští rok zpět v "jaderné realitě", to bude trochu šok, ale taky už se začínám pomalu těšit na staré dobré pořádné učivo a zkoušky, které jsou zakončené (většinou ;-)) slastným pocitem radosti z čerstvě vydobyté a zapsané známky v indexu.

Jinak mého běhání jsem se smutkem v duši a bolestí v kotníku musela prozatím zanechat, totiž ze začátku super, ale čím víc km, tím víc se noha hlásila, tak jsem prodlužovala intervaly mezi čím dál kratšími výběhy, poslouchala zkušené rádce, nožku masírovala kostivalovým balzámem, mazala fastum gelem, dopovala se brufenem, ale nic naplat, když jsem se včera po letošním symbolickém 100. kilometru domů prakticky dokulhala a téměř se slzami v očích potupně vyjela výtahem do druhého patra, konečně mi došlo, proč zrovna pravý kotník... Totiž v Ramsau jsem na prkně jednou trochu blbě spadla a kotník zkroutila, ale jak bolístky moc neřeším a navíc to docela rychle odeznělo, tak jsem na to úplně zapomněla... Včerejšek mi to ale dosti surově připomněl, tak nezbyde, než se běhání na chvíli vzdát a až pojedu na konci února na zimní prázdniny domů, zajít k doktorovi...

Nicméně na kole a v bazénu ani nevím, že nějaký kotník mám, takže jak se říká, houby zle :-)
Plavání je naprosto super, a i když motýlek bolí bolí, tak mě to neskutečně baví... Když nepřeje počasí, zásoba filmů na nekonečné ergáčování je dostatečná a co víc, dneska ráno mě probudilo sluníčko, jak už jsem psala, vypadá to tu už pomalu na začátek jara, sice trochu studenější, ale krásný... Tak jsem po dlouhém čtvrtroce letos poprvé vytáhla silničku zase ven na vzduch, no prostě paráda :-)