O francouzském školství, bolavé noze a jaru v Blois

Tak sníh už se odporoučel nejspíš definitivně, po lehce deštivém období do Blois opět zavítalo sluníčko a na konci ledna nám tu pomalu začíná jaro :-)

Zkoušky=písemky proběhly, no vlastně ani nevím jak, tady se totiž všechno sfoukne ve dvou dnech a na výsledky se pak čeká dobu tak nesmyslnou, že člověk pomalu stačí zapomenout, že nějaké zkoušky vůbec byly. No snad to nebude žádná tragédie, i když v tý fránině to občas bývá zajímavé (co že se to vlastně ptají...), tak zdejší nároky nejsou ani tak kvalitativní, jako kvantitativní, jinými slovy studenti spíše než náročností jsou drceni množstvím, což mně osobně moc blízké není, ale na druhou stranu to nevyžaduje mimořádnou námahu na mozkovou činnost, člověk si jen vypíše vzorečky na povolený tahák, a pak je použije v zadaných příkladech, které vypracuje co možná nejlépe a nejrychleji, prostě taková manuální práce :-) Si jen říkám, že příští rok zpět v "jaderné realitě", to bude trochu šok, ale taky už se začínám pomalu těšit na staré dobré pořádné učivo a zkoušky, které jsou zakončené (většinou ;-)) slastným pocitem radosti z čerstvě vydobyté a zapsané známky v indexu.

Jinak mého běhání jsem se smutkem v duši a bolestí v kotníku musela prozatím zanechat, totiž ze začátku super, ale čím víc km, tím víc se noha hlásila, tak jsem prodlužovala intervaly mezi čím dál kratšími výběhy, poslouchala zkušené rádce, nožku masírovala kostivalovým balzámem, mazala fastum gelem, dopovala se brufenem, ale nic naplat, když jsem se včera po letošním symbolickém 100. kilometru domů prakticky dokulhala a téměř se slzami v očích potupně vyjela výtahem do druhého patra, konečně mi došlo, proč zrovna pravý kotník... Totiž v Ramsau jsem na prkně jednou trochu blbě spadla a kotník zkroutila, ale jak bolístky moc neřeším a navíc to docela rychle odeznělo, tak jsem na to úplně zapomněla... Včerejšek mi to ale dosti surově připomněl, tak nezbyde, než se běhání na chvíli vzdát a až pojedu na konci února na zimní prázdniny domů, zajít k doktorovi...

Nicméně na kole a v bazénu ani nevím, že nějaký kotník mám, takže jak se říká, houby zle :-)
Plavání je naprosto super, a i když motýlek bolí bolí, tak mě to neskutečně baví... Když nepřeje počasí, zásoba filmů na nekonečné ergáčování je dostatečná a co víc, dneska ráno mě probudilo sluníčko, jak už jsem psala, vypadá to tu už pomalu na začátek jara, sice trochu studenější, ale krásný... Tak jsem po dlouhém čtvrtroce letos poprvé vytáhla silničku zase ven na vzduch, no prostě paráda :-)

Nedělní podvečer na břehu Loiry

Po sobotní nehodě, po které jsem myslela, že zůstanu bez počítače a následném řešení vzniklého problému (viz níže) jsem musela nahromaděný stres vyběhat, a kde jinde než u Loiry... Počkala jsem si na podvečer a vzala foťák, v sobotu jsem byla totiž ve stejnou dobu, nicméně bez foťáku a trpce jsem litovala, že jsem neměla jak si uchovat ty nádherné výhledy... Tak jsem doufala, že se poštěstí napodruhé, a měla jsem kliku, jak můžete posoudit na fotkách :-)
Zima sice už pomalu ustupuje, sníh taje a otepluje se, ale i tak pořád zůstává pozitivní slunečné počasí, ve kterém se tak nějak lépe žije ;-)








A k tomu IT problému... To je tak když chce kamarád nakopírovat filmy, dodá flashku, zkrátka nic nenormálního... S důvěrou v zodpovědnost a elementární IT znalosti lidí v mém bližším okolí jsem nic zlého netuše flashku dala do USB, otevřela, a v tom počítač prodělal hroznou a bleskově rychlou smrt... Všechny následné pokusy o bootování skončily v bizardní smyčce - sáhnout na disk, sáhnout na CDromku, rozsvítit monitor, zhasnout monitor - a neprošly ani v nouzovém režimu... Já měla pochopitelně strach, že odešel HDD a že zůstanu bez nepostradatelného pracovního nástroje a spojení se světem... Naštěstí ne, ale i tak nezbylo než spustit Spasitele, který naformátoval disk a nastavil tovární konfiguraci (x let stará verze Win XP a toť vše...). O data jsem naštěstí nepřišla, protože vše důležité mám na externím disku, nicméně místo nutných věcí do školy a odpočinkového zírání na nové filmy jsem v sobotu do brzkých ranních hodin a ještě půlku neděle pracovala na tom, abych svůj nebohý počítač opět zprovoznila (stažení a instalace servicepacků, aktualizací, ANTIVIRU, všemožných ovladačů a nespočtu programů potřebných k mému fungování, zkrátka kdo to někdy dělal, moc dobře ví, co je to za opruz...).
Perlička nakonec - kamarádovi jsem pak nainstalovala AVG ("hmm, antivir nemám, nějak jsem se o to nezajímal..."), to našlo na jeho kompu 11 nebezpečných infekcí a jen na té flashce jich bylo asi 8... Tak jsem se přestala divit, proč mi tak náhle umřel počítač, ale na druhou stranu doposud nevycházím z údivu, jaký jsou frantíci lamy... :-)

Zimní pohádka po francouzsku - Blois

Zpátky v Blois, dostatečně vyzásobená zimními dojmy z ciziny a z domova, novoročně pozitivně namotivovaná a smířená s další porcí školního martyria, jsem táhla v neděli lehce po půlnoci kufr z nádraží na kolej, mrzlo až praštělo, po sněhu ani památky. Nicméně, nevím, asi jsem byla loni vážně moc hodná, nebo mi prostě a jednoduše Blois chtělo na nový rok ukázat své lepší já, celé pondělí, které jsem strávila ve škole a naléhavou prací na výzkumáku, byla obloha přikrytá těžkou peřinou, ze které se vytrvale sypal sníh. Tady si ho asi opravdu moc neužijí, studenti totiž večer vyběhli do zasněžených ulic, koulovali se a vůbec řádili jako malé děti :-)
No a když jsem v úterý ráno pohlédla z okna, spatřila jsem toto:
Se pak divit nemůžete, že jsem hned po škole navlékla maratonky, vzala foťák a vyrazila k řece na letošní první jogging... Prašánek jako peříčko pokrývající mou oblíbenou pěšinku podél rozvodněné Loiry, zimní panoramata, přes hodinu běhu, nevídaný tepový průměr, protestující svaly a puchýř na patě, prostě vše jak má být :-) Ve středu už bez foťáku, počasí jako přes kopírák a vypadá to, že se bloiské hezčí já ještě nějakou dobu zdrží, meteorologové nám hlásí pohádkovou zimu i na dlouho dopředu, moje duše i tělo jásá (tak nakonec té své fyzičce jestě domluvím ;-) Co dodat, snad jen Viva la Vida!







P.S.: Jak už jste si asi všimli, Coldplay rulezzz... ;-)

Zimní pohádka po česku - Jizerky

Po návratu z Ramsau nastal čas se lehce vykřesat z nachlazení, které mi způsobil šok ze změny klimatu a režimu, nicméně netrvalo dlouho a vyrazila jsem zkontrolovat své milované Jizerky. Lidí "mrtě", ale kupodivu mi to vůbec nevadilo, protože jsem pro samé nadšení z krás zimní přírody (a taky přes funění do kopců - ano ano, ergáčová vytrvalostní průprava se krutě podepsala na mé fyzičce) neměla vůbec čas si uvědomit hemžení kolem. Ať už mrzlo, sněžilo, svítilo sluníčko nebo zářil měsíc, hltala jsem kouzelnou zimní atmosféru, to víte, do zásoby :-)