Zkoušky=písemky proběhly, no vlastně ani nevím jak, tady se totiž všechno sfoukne ve dvou dnech a na výsledky se pak čeká dobu tak nesmyslnou, že člověk pomalu stačí zapomenout, že nějaké zkoušky vůbec byly. No snad to nebude žádná tragédie, i když v tý fránině to občas bývá zajímavé (co že se to vlastně ptají...), tak zdejší nároky nejsou ani tak kvalitativní, jako kvantitativní, jinými slovy studenti spíše než náročností jsou drceni množstvím, což mně osobně moc blízké není, ale na druhou stranu to nevyžaduje mimořádnou námahu na mozkovou činnost, člověk si jen vypíše vzorečky na povolený tahák, a pak je použije v zadaných příkladech, které vypracuje co možná nejlépe a nejrychleji, prostě taková manuální práce :-) Si jen říkám, že příští rok zpět v "jaderné realitě", to bude trochu šok, ale taky už se začínám pomalu těšit na staré dobré pořádné učivo a zkoušky, které jsou zakončené (většinou ;-)) slastným pocitem radosti z čerstvě vydobyté a zapsané známky v indexu.
Jinak mého běhání jsem se smutkem v duši a bolestí v kotníku musela prozatím zanechat, totiž ze začátku super, ale čím víc km, tím víc se noha hlásila, tak jsem prodlužovala intervaly mezi čím dál kratšími výběhy, poslouchala zkušené rádce, nožku masírovala kostivalovým balzámem, mazala fastum gelem, dopovala se brufenem, ale nic naplat, když jsem se včera po letošním symbolickém 100. kilometru domů prakticky dokulhala a téměř se slzami v očích potupně vyjela výtahem do druhého patra, konečně mi došlo, proč zrovna pravý kotník... Totiž v Ramsau jsem na prkně jednou trochu blbě spadla a kotník zkroutila, ale jak bolístky moc neřeším a navíc to docela rychle odeznělo, tak jsem na to úplně zapomněla... Včerejšek mi to ale dosti surově připomněl, tak nezbyde, než se běhání na chvíli vzdát a až pojedu na konci února na zimní prázdniny domů, zajít k doktorovi...
Nicméně na kole a v bazénu ani nevím, že nějaký kotník mám, takže jak se říká, houby zle :-)
Plavání je naprosto super, a i když motýlek bolí bolí, tak mě to neskutečně baví... Když nepřeje počasí, zásoba filmů na nekonečné ergáčování je dostatečná a co víc, dneska ráno mě probudilo sluníčko, jak už jsem psala, vypadá to tu už pomalu na začátek jara, sice trochu studenější, ale krásný... Tak jsem po dlouhém čtvrtroce letos poprvé vytáhla silničku zase ven na vzduch, no prostě paráda :-)
Příspěvky
1 komentář:
Hezké fotečky. Kdypak se jen dočkáme dalšího vydání?
Okomentovat